Jak uvádíme výše, působíme celorepublikově. Nemáme problém přijet kamkoli v ČR. Samozřejmě při větší vzdálenosti je potřeba počítat s náklady na dopravu techniky. V praxi často pracujeme nejen v Královéhradeckém kraji, ale i v Praze, Brně, Plzni… Po dohodě zvládneme i projekty na Slovensku nebo v Polsku.

Obecně platí, že anhydrit musí vyschnout na cca <0,5 % vlhkosti, což trvá zhruba 4–6 týdnů (dle tloušťky a větrání). Cementový potěr tvrdne 28 dní, ale úplné vyschnutí na <2 % vlhkosti může také trvat několik týdnů. Anhydrit se dá dříve aktivně vysoušet (např. zapnout topení po 7 dnech), cement zas můžete dříve zatížit (po 2–4 dnech lehce, plně po 28 dnech). Vždy je potřeba před pokládkou finální podlahy změřit zbytkovou vlhkost potěru.

U tak malého objemu (2 m³) záleží na okolnostech. Pokud je přístup bez problému a máte lidi na ruční rozvoz, asi zvládnete 2 m³ vylít ručně z domíchávače. Ale pokud je to např. do pásů kolem dokola domu, může vám čerpadlo ušetřit dost času a námahy. Ekonomicky – přistavení čerpadla stojí ~1500 Kč + hodinka práce 1400 Kč, celkem cca 3 tisíce. To zvažte vůči času a námaze 3–4 lidí s kolečky. Často nám volají i na takto menší akce, protože se to prostě vyplatí komfortem.

Při dodržení technologie by anhydritová podlaha praskat neměla skoro vůbec (má minimální smrštění). Cementová může drobné vlasové praskliny vytvořit, pokud se např. rychleji vysuší. Praskliny ale většinou nejsou na závadu, pokud jsou drobné – překryje je finální podlahová krytina. Kdyby vznikla větší trhlina, umíme ji zalít speciální pryskyřicí nebo jinak sanovat. V každém případě děláme maximum pro prevenci prasklin (správné dilatace, pomalé vysychání atd.).

Anhydritová podlaha je na bázi síranu vápenatého (sádry), cementová na bázi cementu. Anhydrit lépe samonivelačně teče, je ideální pro podlahové topení a nepraská, ale nesmí do vlhka. Cementový potěr je odolný vůči vlhkosti a mrazu, unese vyšší zatížení, ale více pracuje (dilatace, možné praskliny) a není tak dokonale rovný bez úprav. Podrobné srovnání nabízíme v našem blogu

Klasické strojně hlazené cementové betony (např. cementový potěr s vláknem zatažený heliem) přímo neděláme, specializujeme se na lité potěry. Pokud ale potřebujete např. průmyslovou podlahu s vsypem, rádi vám doporučíme partnerskou firmu. Pro většinu podlah v rodinných domech či bytovkách je nicméně vhodnější litý anhydrit nebo cement, které provádíme – mají lepší rovinatost a rychlejší pokládku.

Spolupracujeme s velkými dodavateli betonu. Nejčastěji používáme anhydritový potěr CEMEX AnhyLevel nebo anhydrit od Baumit (Alpha). Z cementových litých potěrů nejčastěji bereme CEMEX CemLevel nebo ekvivalentní směsi od Českomoravského betonu. Pokud zákazník preferuje konkrétní značku nebo má projekt předepsaný potěr, umíme se tomu přizpůsobit.

Ano, čerpadlo samo o sobě vibrování nenahradí. Pokud čerpáme například základové pasy či věnec, je dobré ten beton aspoň prošťouchnout tyčí nebo lépe ponorným vibrátorem, aby si sednul a obtekl výztuž. U desek se často používá vibrační lata nebo hrablice pro srovnání. My při lití potěrů vibrujeme latí (anhydrit) – ten vibrovat stačí ručně, ne strojně. Klasický beton do základů doporučujeme po uložení přejet ponorným vibrátorem – to si obvykle zajišťuje zákazník nebo stavební dozor, ale můžeme se domluvit a vibrátor zajistíme taky.

V našich litých potěrech kari sítě nepotřebujete. Moderní směsi anhydritu i cementu jsou navrženy tak, aby fungovaly bez ocelové výztuže – obsahují chemické přísady a případně vláknitou výztuž už z betonárky. Kari síť se dříve dávala do cementových potěrů hlavně proti praskání při smršťování. My používáme potěry se sníženým smrštěním, plus dodržujeme správnou péči. Takže běžně výztuž neinstalujeme. Výjimka může být u extrémně namáhaných průmyslových podlah, kde investor trvá na síti – tam ji lze položit na distančníky a zalít potěrem, ale to jsou výjimečné situace.

Ano, doporučujeme anhydrit po vytvrdnutí přebrousit – cílem je odstranit povrchový tzv. šlem (tenkou vrstvu cementového mléka), který by mohl bránit přilnavosti lepidel. Broušení se dělá zpravidla těsně před pokládkou finální krytiny (ale může se i dříve). Je to rychlá záležitost – jednokotoučová bruska s karbidovým papírem přejede celý povrch a průmyslovým vysavačem se odsaje prach. Po vybroušení je povrch hrubší, připravený nasát penetraci a lepidlo pro dlažbu/vinyl. Pokud bychom nebrousili a lepili přímo, mohlo by dojít k odloučení vrchní vrstvičky i s lepidlem časem.