Při dodržení technologie by anhydritová podlaha praskat neměla skoro vůbec (má minimální smrštění). Cementová může drobné vlasové praskliny vytvořit, pokud se např. rychleji vysuší. Praskliny ale většinou nejsou na závadu, pokud jsou drobné – překryje je finální podlahová krytina. Kdyby vznikla větší trhlina, umíme ji zalít speciální pryskyřicí nebo jinak sanovat. V každém případě děláme maximum pro prevenci prasklin (správné dilatace, pomalé vysychání atd.).

I malou plochu lze lít anhydritem – kvalita bude špičková. Nicméně u úplně malých ploch (20 m²) se z ekonomického hlediska často volí spíše pytlovaný samonivelační potěr nebo ručně míchaný beton + dohlazení. Záleží na okolnostech: pokud je to uprostřed větší stavby, tak klidně vylijeme i malý pokoj anhydritem (přidá se k větší zakázce). Pokud je to jediná akce, může být minimální objem z betonárky např. 5 m³, což by se nevyužilo. Rádi to posoudíme a navrhneme řešení – umíme i alternativy, třeba vyrovnat samonivelační stěrkou do 2 cm atd. Vždy se snažíme najít variantu, co dává smysl pro zákazníka.

Klasické strojně hlazené cementové betony (např. cementový potěr s vláknem zatažený heliem) přímo neděláme, specializujeme se na lité potěry. Pokud ale potřebujete např. průmyslovou podlahu s vsypem, rádi vám doporučíme partnerskou firmu. Pro většinu podlah v rodinných domech či bytovkách je nicméně vhodnější litý anhydrit nebo cement, které provádíme – mají lepší rovinatost a rychlejší pokládku.

Ano, lze, ale je třeba splnit podmínky. Lití potěrů v zimě děláme pouze v temperovaných prostorách – teplota podkladu a vnitřního prostředí by měla být min. kolem +5 °C a ideálně stabilní. Směs se zpravidla připravuje teplá (z betonárky) a při dopravě a lití nesmí zmrznout. Po vylití je nutné udržovat v objektu nadále kladnou teplotu, dokud potěr nezatvrdne. V nevytápěné stavbě uprostřed zimy tedy lít nelze, ale v domě s alespoň provizorním vytápěním ano.

V našich litých potěrech kari sítě nepotřebujete. Moderní směsi anhydritu i cementu jsou navrženy tak, aby fungovaly bez ocelové výztuže – obsahují chemické přísady a případně vláknitou výztuž už z betonárky. Kari síť se dříve dávala do cementových potěrů hlavně proti praskání při smršťování. My používáme potěry se sníženým smrštěním, plus dodržujeme správnou péči. Takže běžně výztuž neinstalujeme. Výjimka může být u extrémně namáhaných průmyslových podlah, kde investor trvá na síti – tam ji lze položit na distančníky a zalít potěrem, ale to jsou výjimečné situace.

Ano, můžeme vám poskytnout reference od našich klientů. Na vyžádání sdělíme kontakty na investory, u kterých jsme podlahy dělali, abyste se jich mohli zeptat na hodnocení. Případně je možné domluvit se a navštívit námi realizovanou podlahu, pokud to situace umožní (např. prohlídka v rozestavěném domě před položením finálních krytin). Fotografie z našich realizací najdete v sekci Reference na webu.

Samotné lití běžného rodinného domu (řekněme 100–150 m² plochy) trvá cca 3–4 hodiny čistého času, pokud vše jde plynule. S přípravou techniky, čištěním a drobnými pauzami to bývá jedna pracovní směna (1 den). Větší plochy nebo komplikovanější členění místností mohou zabrat o něco déle, ale zpravidla zvládáme i 300 m² za den. Důležité je, že od okamžiku začátku lití je dobré to dokončit najednou, aby nevznikly pracovní spáry – na to vždy plánujeme dostatek kapacity.

Výkon čerpadla je 18 m³/hod, ale to je teoretické maximum. V reálu, pokud do násypky průběžně sypeme, tak těch 10 m³ je asi za 40 minut přečerpáno. I s pauzami to do hodiny zvládneme. Samozřejmě plus čas na přípravu a čištění. Takže zhruba hodinka čistého čerpání = 10 m³ betonu ve vaší desce, což je velmi rychlé. Ručně byste to dělali celý den.

Samotný potěr (anhydritový i cementový) má životnost desítky let, v podstatě srovnatelnou s betonem. Je to minerální materiál, který časem ještě mírně pevnostně dozrává. Důležité je, aby byla podlaha správně navržena (tloušťka, dilatace atd.). Pokud ano, měla by vydržet po celou životnost stavby. Například podlahové topení v anhydritu výrobci testují na mnoho cyklů a potěr to bez problémů vydrží. Nemusíte se bát, že by se po 10–20 letech musela podlaha předělávat – máme zkušenost, že i naše první anhydritové podlahy z roku 2009 jsou dodnes v perfektním stavu.

U anhydritu doporučujeme počkat minimálně 7 dní, pak začít topit pozvolna – nastavit např. 25 °C na vodě, nechat pár dní, pak zvyšovat. Po cca 2 týdnech prohřívání lze topit naplno. U cementového potěru se topí až po 3–4 týdnech od vylití (cement musí nejdřív hydratovat). Postup je pak stejný – začít na nízké teplotě a postupně přidávat. Náhlé zatopení horkou vodou by mohlo způsobit šok a popraskání potěru.