U anhydritu doporučujeme počkat minimálně 7 dní, pak začít topit pozvolna – nastavit např. 25 °C na vodě, nechat pár dní, pak zvyšovat. Po cca 2 týdnech prohřívání lze topit naplno. U cementového potěru se topí až po 3–4 týdnech od vylití (cement musí nejdřív hydratovat). Postup je pak stejný – začít na nízké teplotě a postupně přidávat. Náhlé zatopení horkou vodou by mohlo způsobit šok a popraskání potěru.

Jak uvádíme výše, působíme celorepublikově. Nemáme problém přijet kamkoli v ČR. Samozřejmě při větší vzdálenosti je potřeba počítat s náklady na dopravu techniky. V praxi často pracujeme nejen v Královéhradeckém kraji, ale i v Praze, Brně, Plzni… Po dohodě zvládneme i projekty na Slovensku nebo v Polsku.

U anhydritu opatrně po 24 hodinách, plně pak po cca 48 hodinách (závisí na teplotě prostředí). U cementového potěru obvykle po 2–3 dnech, když dostatečně zatvrdne, aby se neotiskly stopy. Vždy je lepší prvních pár dní omezit pohyb na minimum a nezatěžovat podlahu bodově (např. nestavět na ni těžké věci).

Elektrickou přípojku nepotřebuje, čerpadlo má vlastní dieselový motor. Vodu ideálně na místě mít dejte – stačí zahradní hadice. Vodu využijeme po skončení na propláchnutí hadic a vyčištění násypky. Když není voda, vozíme barel, ale je to pak zdlouhavější. Takže je fajn mít hadici s vodou k dispozici, aby šlo vše rychle omýt.

Samotné lití běžného rodinného domu (řekněme 100–150 m² plochy) trvá cca 3–4 hodiny čistého času, pokud vše jde plynule. S přípravou techniky, čištěním a drobnými pauzami to bývá jedna pracovní směna (1 den). Větší plochy nebo komplikovanější členění místností mohou zabrat o něco déle, ale zpravidla zvládáme i 300 m² za den. Důležité je, že od okamžiku začátku lití je dobré to dokončit najednou, aby nevznikly pracovní spáry – na to vždy plánujeme dostatek kapacity.

I malou plochu lze lít anhydritem – kvalita bude špičková. Nicméně u úplně malých ploch (20 m²) se z ekonomického hlediska často volí spíše pytlovaný samonivelační potěr nebo ručně míchaný beton + dohlazení. Záleží na okolnostech: pokud je to uprostřed větší stavby, tak klidně vylijeme i malý pokoj anhydritem (přidá se k větší zakázce). Pokud je to jediná akce, může být minimální objem z betonárky např. 5 m³, což by se nevyužilo. Rádi to posoudíme a navrhneme řešení – umíme i alternativy, třeba vyrovnat samonivelační stěrkou do 2 cm atd. Vždy se snažíme najít variantu, co dává smysl pro zákazníka.

V našich litých potěrech kari sítě nepotřebujete. Moderní směsi anhydritu i cementu jsou navrženy tak, aby fungovaly bez ocelové výztuže – obsahují chemické přísady a případně vláknitou výztuž už z betonárky. Kari síť se dříve dávala do cementových potěrů hlavně proti praskání při smršťování. My používáme potěry se sníženým smrštěním, plus dodržujeme správnou péči. Takže běžně výztuž neinstalujeme. Výjimka může být u extrémně namáhaných průmyslových podlah, kde investor trvá na síti – tam ji lze položit na distančníky a zalít potěrem, ale to jsou výjimečné situace.

Při dodržení technologie by anhydritová podlaha praskat neměla skoro vůbec (má minimální smrštění). Cementová může drobné vlasové praskliny vytvořit, pokud se např. rychleji vysuší. Praskliny ale většinou nejsou na závadu, pokud jsou drobné – překryje je finální podlahová krytina. Kdyby vznikla větší trhlina, umíme ji zalít speciální pryskyřicí nebo jinak sanovat. V každém případě děláme maximum pro prevenci prasklin (správné dilatace, pomalé vysychání atd.).

Před naším příjezdem na lití potěru by měl být prostor vyklizený, zametený a měl by být dokončený podklad: položená tepelná/kročejová izolace, separační fólie a kolem stěn dilatační okrajové pásky. Pokud děláme i izolace my, tak to samozřejmě nachystáme. Dále je dobré zajistit přístup k vodě a elektrice (abychom případně promyli hadice, napojili laser apod.), i když máme vlastní zdroj, jistota je jistota. No a počítat s tím, že se na stavbu dostane naše technika – potřebujeme místo na zaparkování domíchávače a čerpadla. Po vylití je pak vaší "povinností" prvních 48h nevětrat a nepotlouct do potěru  – nechat ho v klidu zatvrdnout.

U anhydritu obvykle neděláme žádné zvláštní dilatační spáry v ploše, pokud místnost nemá komplikovaný tvar. Anhydrit snese velkou plochu bez předělů. Dilatační pás dávám jen po obvodu místností a kolem sloupů. U cementového potěru ve větších místnostech někdy nařežeme spáry po cca 6–8 m. Tyto spáry se pak vyplní pružným tmelem nebo překryjí finální vrstvou. Dilatace navrhujeme podle situace – cíl je minimalizovat praskliny, ale zároveň neoslabit plochu zbytečnými řezy.