Klasické strojně hlazené cementové betony (např. cementový potěr s vláknem zatažený heliem) přímo neděláme, specializujeme se na lité potěry. Pokud ale potřebujete např. průmyslovou podlahu s vsypem, rádi vám doporučíme partnerskou firmu. Pro většinu podlah v rodinných domech či bytovkách je nicméně vhodnější litý anhydrit nebo cement, které provádíme – mají lepší rovinatost a rychlejší pokládku.

Anhydrit: minimum cca 30 mm (nad topením min. ~35 mm), maximum kolem 80 mm v jedné vrstvě (větší tloušťky se řeší dvěma vrstvami nebo jiným materiálem). Cementový potěr: minimum cca 40 mm (nad topením ~45–50 mm), maximum také kolem 100 mm – u větších tlouštěk se volí raději beton nebo lehčený potěr. Optimální tloušťku navrhneme podle vašeho projektu (záleží na nerovnostech podkladu a potřebné výšce podlahy).

Anhydritová podlaha je na bázi síranu vápenatého (sádry), cementová na bázi cementu. Anhydrit lépe samonivelačně teče, je ideální pro podlahové topení a nepraská, ale nesmí do vlhka. Cementový potěr je odolný vůči vlhkosti a mrazu, unese vyšší zatížení, ale více pracuje (dilatace, možné praskliny) a není tak dokonale rovný bez úprav. Podrobné srovnání nabízíme v našem blogu

Ano, pracujeme s přesností na milimetry. Před litím si laserovým nivelačním přístrojem označíme výšku, a tu pak dodržíme v celé ploše. Odchylky jsou minimální (řádově do 2–3 mm). Pokud máte navazující výšky (např. napojení na schodiště, na stávající podlahu v jiné části), vše předem zaměříme, abychom se do požadované kóty trefili.

Zákazník by měl před naším příjezdem zajistit, že stavba je připravena: dokončené rozvody v podlaze (voda, elektřina, topení), položená tepelná izolace a fólie (pokud se nedohodneme, že to uděláme my), osazené dilatační pásky u stěn. Také je dobré zajistit zdroj vody a elektriky na stavbě (u anhydritu někdy potřeba míchat). Dále příjezdovou cestu pro domíchávač a čerpadlo – tedy upravený terén, aby technika mohla přijet co nejblíže. Pokud si nejste jisti, naši technici vám předem řeknou, co nachystat.

Ano, lze, ale je třeba splnit podmínky. Lití potěrů v zimě děláme pouze v temperovaných prostorách – teplota podkladu a vnitřního prostředí by měla být min. kolem +5 °C a ideálně stabilní. Směs se zpravidla připravuje teplá (z betonárky) a při dopravě a lití nesmí zmrznout. Po vylití je nutné udržovat v objektu nadále kladnou teplotu, dokud potěr nezatvrdne. V nevytápěné stavbě uprostřed zimy tedy lít nelze, ale v domě s alespoň provizorním vytápěním ano.

Samotné lití běžného rodinného domu (řekněme 100–150 m² plochy) trvá cca 3–4 hodiny čistého času, pokud vše jde plynule. S přípravou techniky, čištěním a drobnými pauzami to bývá jedna pracovní směna (1 den). Větší plochy nebo komplikovanější členění místností mohou zabrat o něco déle, ale zpravidla zvládáme i 300 m² za den. Důležité je, že od okamžiku začátku lití je dobré to dokončit najednou, aby nevznikly pracovní spáry – na to vždy plánujeme dostatek kapacity.

Po vylití podlah se vždy snažíme základně uklidit. Samozřejmě, že úplně do čista novostavbu neumejeme – ale odstraníme zbytky potěru, vyvezeme odřezky pásek, smotáme fólie atd. Čerpadlo a hadice se čistí mimo objekt, takže uvnitř nic nelejeme do odpadu. Po našem odjezdu může na podlaze zůstat tenký film (zejména u anhydritu), který se pak brousí – to už je součást další fáze. Ale hrubý nepořádek po nás nezůstane. Stavbu předáváme v takovém stavu, aby další řemeslníci mohli bez problémů nastoupit.

Ano, anhydrit lze použít i v koupelně, pokud je součástí skladby také hydroizolační stěrka pod dlažbou či jinou krytinou. Anhydrit nesmí zůstávat dlouhodobě mokrý nechráněný, ale s vrchní hydroizolací a krytinou funguje dobře i v koupelnách (navíc výborně vede teplo, takže pro vytápěné koupelny ideální). Pro opravdu trvale mokré provozy (veřejné sprchy, sauny) se přesto častěji volí cementový potěr.

Ano, doporučujeme anhydrit po vytvrdnutí přebrousit – cílem je odstranit povrchový tzv. šlem (tenkou vrstvu cementového mléka), který by mohl bránit přilnavosti lepidel. Broušení se dělá zpravidla těsně před pokládkou finální krytiny (ale může se i dříve). Je to rychlá záležitost – jednokotoučová bruska s karbidovým papírem přejede celý povrch a průmyslovým vysavačem se odsaje prach. Po vybroušení je povrch hrubší, připravený nasát penetraci a lepidlo pro dlažbu/vinyl. Pokud bychom nebrousili a lepili přímo, mohlo by dojít k odloučení vrchní vrstvičky i s lepidlem časem.