U anhydritu obvykle neděláme žádné zvláštní dilatační spáry v ploše, pokud místnost nemá komplikovaný tvar. Anhydrit snese velkou plochu bez předělů. Dilatační pás dávám jen po obvodu místností a kolem sloupů. U cementového potěru ve větších místnostech někdy nařežeme spáry po cca 6–8 m. Tyto spáry se pak vyplní pružným tmelem nebo překryjí finální vrstvou. Dilatace navrhujeme podle situace – cíl je minimalizovat praskliny, ale zároveň neoslabit plochu zbytečnými řezy.

Vozíme standardně 80 metrů hadic. Můžeme ale přivézt až 120–140 m, když víme předem, že to bude potřeba (máme modulární hadice po 10 m segmentech). Pro 99 % běžných zakázek 80 m stačí – například dům 15×15 m od kraje, to je 50 m tam a zpět, plus nějaké patro. Pokud by vaše stavba byla dál, stačí nám říct, připravíme se. Každopádně fyzický limit P718 je kolem 150–180 m hadic (pak už by to neutáhlo dál).

U anhydritu opatrně po 24 hodinách, plně pak po cca 48 hodinách (závisí na teplotě prostředí). U cementového potěru obvykle po 2–3 dnech, když dostatečně zatvrdne, aby se neotiskly stopy. Vždy je lepší prvních pár dní omezit pohyb na minimum a nezatěžovat podlahu bodově (např. nestavět na ni těžké věci).

Ano, čerpadlo samo o sobě vibrování nenahradí. Pokud čerpáme například základové pasy či věnec, je dobré ten beton aspoň prošťouchnout tyčí nebo lépe ponorným vibrátorem, aby si sednul a obtekl výztuž. U desek se často používá vibrační lata nebo hrablice pro srovnání. My při lití potěrů vibrujeme latí (anhydrit) – ten vibrovat stačí ručně, ne strojně. Klasický beton do základů doporučujeme po uložení přejet ponorným vibrátorem – to si obvykle zajišťuje zákazník nebo stavební dozor, ale můžeme se domluvit a vibrátor zajistíme taky.

Za naši firmu přijede obsluha čerpadla (1 člověk, případně s pomocníkem). Z vaší strany je dobré mít minimálně 2 pracovníky, lépe 3–4, kteří budou manipulovat s hadicí na výstupu a rozhrnovat beton. Čerpadlář hlídá stroj a tok, ale na konci hadice je vždy třeba člověk, co to drží a směřuje a další, co to roztahují/uhladí. U malého objemu v pohodě 2 lidé, u větší plochy radši více, aby se stíhalo rovnat než beton začne tuhnout. Pokud nemáte dost lidí, umíme po domluvě zajistit pomocníky na výpomoc.

Ano, doporučujeme anhydrit po vytvrdnutí přebrousit – cílem je odstranit povrchový tzv. šlem (tenkou vrstvu cementového mléka), který by mohl bránit přilnavosti lepidel. Broušení se dělá zpravidla těsně před pokládkou finální krytiny (ale může se i dříve). Je to rychlá záležitost – jednokotoučová bruska s karbidovým papírem přejede celý povrch a průmyslovým vysavačem se odsaje prach. Po vybroušení je povrch hrubší, připravený nasát penetraci a lepidlo pro dlažbu/vinyl. Pokud bychom nebrousili a lepili přímo, mohlo by dojít k odloučení vrchní vrstvičky i s lepidlem časem.

Samotný potěr (anhydritový i cementový) má životnost desítky let, v podstatě srovnatelnou s betonem. Je to minerální materiál, který časem ještě mírně pevnostně dozrává. Důležité je, aby byla podlaha správně navržena (tloušťka, dilatace atd.). Pokud ano, měla by vydržet po celou životnost stavby. Například podlahové topení v anhydritu výrobci testují na mnoho cyklů a potěr to bez problémů vydrží. Nemusíte se bát, že by se po 10–20 letech musela podlaha předělávat – máme zkušenost, že i naše první anhydritové podlahy z roku 2009 jsou dodnes v perfektním stavu.

Výkon čerpadla je 18 m³/hod, ale to je teoretické maximum. V reálu, pokud do násypky průběžně sypeme, tak těch 10 m³ je asi za 40 minut přečerpáno. I s pauzami to do hodiny zvládneme. Samozřejmě plus čas na přípravu a čištění. Takže zhruba hodinka čistého čerpání = 10 m³ betonu ve vaší desce, což je velmi rychlé. Ručně byste to dělali celý den.

Anhydrit: minimum cca 30 mm (nad topením min. ~35 mm), maximum kolem 80 mm v jedné vrstvě (větší tloušťky se řeší dvěma vrstvami nebo jiným materiálem). Cementový potěr: minimum cca 40 mm (nad topením ~45–50 mm), maximum také kolem 100 mm – u větších tlouštěk se volí raději beton nebo lehčený potěr. Optimální tloušťku navrhneme podle vašeho projektu (záleží na nerovnostech podkladu a potřebné výšce podlahy).

Po vylití podlah se vždy snažíme základně uklidit. Samozřejmě, že úplně do čista novostavbu neumejeme – ale odstraníme zbytky potěru, vyvezeme odřezky pásek, smotáme fólie atd. Čerpadlo a hadice se čistí mimo objekt, takže uvnitř nic nelejeme do odpadu. Po našem odjezdu může na podlaze zůstat tenký film (zejména u anhydritu), který se pak brousí – to už je součást další fáze. Ale hrubý nepořádek po nás nezůstane. Stavbu předáváme v takovém stavu, aby další řemeslníci mohli bez problémů nastoupit.