U anhydritu doporučujeme počkat minimálně 7 dní, pak začít topit pozvolna – nastavit např. 25 °C na vodě, nechat pár dní, pak zvyšovat. Po cca 2 týdnech prohřívání lze topit naplno. U cementového potěru se topí až po 3–4 týdnech od vylití (cement musí nejdřív hydratovat). Postup je pak stejný – začít na nízké teplotě a postupně přidávat. Náhlé zatopení horkou vodou by mohlo způsobit šok a popraskání potěru.

U anhydritu obvykle neděláme žádné zvláštní dilatační spáry v ploše, pokud místnost nemá komplikovaný tvar. Anhydrit snese velkou plochu bez předělů. Dilatační pás dávám jen po obvodu místností a kolem sloupů. U cementového potěru ve větších místnostech někdy nařežeme spáry po cca 6–8 m. Tyto spáry se pak vyplní pružným tmelem nebo překryjí finální vrstvou. Dilatace navrhujeme podle situace – cíl je minimalizovat praskliny, ale zároveň neoslabit plochu zbytečnými řezy.

Při dodržení technologie by anhydritová podlaha praskat neměla skoro vůbec (má minimální smrštění). Cementová může drobné vlasové praskliny vytvořit, pokud se např. rychleji vysuší. Praskliny ale většinou nejsou na závadu, pokud jsou drobné – překryje je finální podlahová krytina. Kdyby vznikla větší trhlina, umíme ji zalít speciální pryskyřicí nebo jinak sanovat. V každém případě děláme maximum pro prevenci prasklin (správné dilatace, pomalé vysychání atd.).

Obecně platí, že anhydrit musí vyschnout na cca <0,5 % vlhkosti, což trvá zhruba 4–6 týdnů (dle tloušťky a větrání). Cementový potěr tvrdne 28 dní, ale úplné vyschnutí na <2 % vlhkosti může také trvat několik týdnů. Anhydrit se dá dříve aktivně vysoušet (např. zapnout topení po 7 dnech), cement zas můžete dříve zatížit (po 2–4 dnech lehce, plně po 28 dnech). Vždy je potřeba před pokládkou finální podlahy změřit zbytkovou vlhkost potěru.

U anhydritu opatrně po 24 hodinách, plně pak po cca 48 hodinách (závisí na teplotě prostředí). U cementového potěru obvykle po 2–3 dnech, když dostatečně zatvrdne, aby se neotiskly stopy. Vždy je lepší prvních pár dní omezit pohyb na minimum a nezatěžovat podlahu bodově (např. nestavět na ni těžké věci).

Naše stacionární čerpadlo je poměrně malé – vejde se na přívěs za auto. Potřebujeme místo na odstavení čerpadla a domíchávače, ideálně do 20–30 m od objektu. Hadicemi pak dosáhneme až 100 m, takže i když nemůžeme přímo k objektu, není problém natáhnout hadice přes dvor nebo zahradu. Techniké vybavení je tedy poměrně skladné a víme si rady i ve stísněných zástavbách (centra měst apod.).

Ano, tzv. pohledové stěrky (dekorativní cementové nebo epoxidové stěrky) lze aplikovat na anhydrit, ale potěr musí být přebroušený a napenetrovaný epoxidovou penetrací, aby se uzavřel sádrový podklad. Některé stěrky to nevyžadují, ale většinou ano, protože sádrový podklad by reagoval. Takže postup je: anhydrit, zbrousit, epoxi penetrace, stěrka. My sami dekorativní stěrky neděláme, ale podklad na ně připravíme.

Samotné lití běžného rodinného domu (řekněme 100–150 m² plochy) trvá cca 3–4 hodiny čistého času, pokud vše jde plynule. S přípravou techniky, čištěním a drobnými pauzami to bývá jedna pracovní směna (1 den). Větší plochy nebo komplikovanější členění místností mohou zabrat o něco déle, ale zpravidla zvládáme i 300 m² za den. Důležité je, že od okamžiku začátku lití je dobré to dokončit najednou, aby nevznikly pracovní spáry – na to vždy plánujeme dostatek kapacity.

Ano, čerpadlo samo o sobě vibrování nenahradí. Pokud čerpáme například základové pasy či věnec, je dobré ten beton aspoň prošťouchnout tyčí nebo lépe ponorným vibrátorem, aby si sednul a obtekl výztuž. U desek se často používá vibrační lata nebo hrablice pro srovnání. My při lití potěrů vibrujeme latí (anhydrit) – ten vibrovat stačí ručně, ne strojně. Klasický beton do základů doporučujeme po uložení přejet ponorným vibrátorem – to si obvykle zajišťuje zákazník nebo stavební dozor, ale můžeme se domluvit a vibrátor zajistíme taky.

Anhydrit: minimum cca 30 mm (nad topením min. ~35 mm), maximum kolem 80 mm v jedné vrstvě (větší tloušťky se řeší dvěma vrstvami nebo jiným materiálem). Cementový potěr: minimum cca 40 mm (nad topením ~45–50 mm), maximum také kolem 100 mm – u větších tlouštěk se volí raději beton nebo lehčený potěr. Optimální tloušťku navrhneme podle vašeho projektu (záleží na nerovnostech podkladu a potřebné výšce podlahy).